† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lDneska bylo krásně :-) Pršelo. Fuí. (to má být zvuk pozvnášející se duše, ne něco jako fuj...)
Vystoupím si tak z autobusu, v té oranžové košili, kterou mi dal a kterou mám tak ráda, prší.
Utrhnu kopretinu a zastrčím si ji do výstřihu. Pustím si Gogol Bordello a zjistím, že to byla špatná volba.
Dneska je krásně. Malé kapičky deště lechtají a přepínám na Cranberries. Animal Instinct a jsem vysmátá ještě celou cestu domů..
Po cestě seberu kámen. Krásný kámen. Nijak výjimečný, ale krásný. Toužila jsem po něm už včera a teď ho mám...
Přijdu domů a maluju. Stěny haly na bílo, pak na zeleno. Rodičové se zbláznili a jsem jim za to vděčna. Ta zelená je krásná.
A uschlo mi to hnědě batikované tričko, které jsem včera prala. Původně bylo tedy bílé, potom nabatikováno na oranžovožluto, a předevčírem na hnědo.
Chňapnu po Savu, prohrabuju šablony a hle, Homerova hlava je na světě.
Šablonu z lina (to co se dává na podlahy) přitisknu TÍM kamenem, protože byla už dlouho schovaná v šuplíkku a je pokroucená.
Mrknu na mou dnešní kopretinovou společnici a dělám tahy štětičkami do uší.
Mám Homera.
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lUrčitě jste měli někdy ve škole za úkol popsat svou osobu.
A jestli ne, určitě jste se pokoušeli někam zaškatulkovat.
Cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik? Extrovert, či introvert? Sebestředný či hledící na ostatní? Přející, či závistivý? Živý, nebo mrtvý?
(aspoň že v tomhle mám většinou jasno.)
A aby jste měli jasno vy - je to STRAŠNĚ (!!!) DLOUHÉ a určitě se vám to nebude chtít číst, tím jsem si jistá. Takže jo, jsem blázen.
Poslouchám si tu Thomase Newmana. Je moc fájn. Hlavně jeho burákové máslo. Cítím se nádherně nadneseně. Ale k tématu - do němčiny musím popsat, jaká já to vlastně jsem - takže jsem se zkoumala - výsledky v češtině :-D
Práce: potřebuju vlastní tempo, samostatně. Okolí je nespolehlivé, spoléhám sama na sebe. Nemám obtíže vzít si velká sousta, naopak, ještě více mne to pak motivuje. Ráda dělám věci důkladně, na nic nezapomenout, všechno mít, být připravená aby se nic nemohlo pokazit... A ono se to stejně dycky pokazí :-P
Noví lidé: Dělá mi problémy se s někým novým seznámit. Musím si ho oťukat, prověřit, ale na druhou stranu ho pak poznám do hloubky, pokud se rozhodnu bavit se s ním více.
Starosti: Hodně. A díky naprostým maličkostem. Na problémy jen tak nezapomenu. Buďto je vyřeším hned, nebo se k tomu budu tak dlouho nutit, až s nimi něco udělám. Nikdy nic jen tak nepřejdu bez porozumění, rozuzlení či vyřešení.
Přemýšlení: Až moc hloubavá duše.
Vyjádření vlastního názoru: Když vidím, že si všichni myslí něco jiného než já, nevyjádřím se. Musím mít svůj názor podložen racionálně a mít jistotu, že když ho zveřejním, nenajde se nikdo, kdo mě mohl shodit.
Vedoucí schopnosti: Mohu vést, ale musím v tom být podporována
Dav: Ráda si najdu něco originálního, abych "nešla s davem" a měla něco o čem vím, že to dělám protože já chci a mne to zajímá. A né, protože to dělají ostatní.
Přiznání vlastní chyby: Ano ano, s tím problémy mám. :-D Ale uvnitř to uznám, jen ta hrdost říct to...
City: Moje jsou hluboké a pravé. Uvnitř. Napovrch všechno až přes míru zlehčuji, zranitelnost na veřejnosti najevo nedám. Zase ta hrdost :-P A snažím se nezraňovat ostatní. Myslím, že se umím dost dobře vcítit do kůže jiných. Občas ale taky uklouznu k nepozornosti a někdo si to špatně vyloží. Anebo někomu něco řeknu schválně..Ale kdo ne.
Postoj k životu, osudu: Osud je ta nejovlivnitelnější věc na světě. Stačí vůle k činu a je všechno jinak. Občas hledám záchytné body, oblíbená čísla v písmenkách, na domech, na pořadových číslech u přijímaček, a mám jich asi tolik, že skoro pokaždé vyjdou.
Móda: Zrovna na tu kašlu. A jsem na to hrdá. Aspoň něco, v čem se dokáži prosadit. Vezmu si, co se mi líbí. Je to přece na mně a tak je to většinou zelené, hnědé, oranžové, červené nebo batikované. Teplé přírodní barvy, palestinu kolem krku a pohodlné skejty nebo sandály. Do růžové mne nikdo cpát nebude.
Postoj k velkým akcím: Jednoznačně je nemusím. Nemusím být středem pozornosti lidí, které neznám. Naprosto to nesnáším. Lidé se dívají na mne a já nevím, co si o nich mohu myslet, když o nich nic nevím. Z takovýchto situací mám strach. Takže malé akcičky v kruhu nejbližších, třeba taky jenom ve dvou :-)
Svět je temný: Vůbec ne. Svět prostě JE. A je to duha. Jde o to, na které příčce duhy jsme, tudíž v podvědomí být chceme. Nikdo není smutný, nechce-li. Na pohřbech se nemusí jenom brečet.
Věřím si: Nevím, jak odpovědět. MUSÍM si věřit. Pokud je nějaká situace, ve které si nevěřím, jsem z ní potom strašně zklamaná, protože ze sebe nedokáži vydat vše. Takže nedělám téměř nic bez toho, aniž bych věděla zda v tom mám jasno.
Nové věci: Bojím se jich. Znamená to změnu. Změny jsou neutrální. Jde o postoj k nim. Ale já se změn bojím, protože je tu přece možnost, že budou z 50% k horšímu. A to já přece nechci. Změny musí být dobře promyšlené. Změny musí být plány. Jinak je to překvapení.
Roztěkanost: Jak kdy, jak s kým ... Relativní.
Rovnováha, klid: Z mého klidu mě jen tak někdo nevyvede. Nesnáším hádky, stejně jsou vždy kvůli maličkostem. Velké věci hádky nevyřeší, vlastně ani ty malé ne. Ale chápu, lidé si zařvou, pak se zklidní, je jim fajn. Tak si řvěte, ale nedivte se, že se vám směju..
Názor druhých: mne až přehnaně moc zajímá.
Kamarádi: Za nimi si stojím. Opravdových mám velmi málo, aspoň z mé strany to není ani polovina lidí, kteří se za mé přátele považují. Kamarádi jsou moc cenná věc. Přítelů vystřídám mnoho, ale kamarády se snažím vybrat si napořád.
Diskuse: Mohu-li brát diskusi jako výměnu názorů dvou lidí, dokážu diskutovat. Dokážu přednést velké množství pohledů na věc, jedno jakých osob, situací, na to mám dosti velkou fantazii. Nevyjádřím ale, za kterou z těchto možností si stojím pevně já. Dokážu nahlédnout ke všemu a pochopit kohokoliv. Ať feťáka, nebo Bushe. Každý by měl být pochopen.
Nemám problémy s vyjadřováním prožívání situací: Mám. Jak již bylo řečeno, nemám moc rozvinutou mimiku. Respektive mám neupřímnou mimiku. Mohu se tvářit jakkoli mile a říkat si "ty jsi ale debil". To je jedna z těch hodně špatných vlastností. Ale zase když chci, mohu kohokoli zmanipulovat a uvést do mnohem lepší nálady milými řečmi a nulovou námahou. Stačí vědět kdy co říci a není třeba nad ničím přemýšlet. Ne dobře, tohle je hodně špatná vlastnost.
Svěřuji se okolí se vším: Okolí ne. Nejbližším přátelům se ale svěřuji až moc. Určitě je svými častými výlevy otravuju, tím jsem si jistá. :-)
Přesvědčování lidí aby se na věc podívali z mé strany: Spíše přesvědčuji lidi, aby se na věc podívali z jakékoli jiné strany, než té jejich. Ne ale zrovna té mojí...
Nepozornost: Ano. Mám sklony začít a nedokončit. Ale pak jsou tu výčitky svědomí a stejně to musím dodělat..
Usmiřování po hádce: Klidně hned, respektive jsem usmířená ještě dřív než hádka započne. Cílem hádky je kompromis, nebo aspoň vnucení názoru někomu a přesvědčení ho o tom, že to kompromis je :-P A vůbec, proč se hádat.
Tajemství: záleží na vážnosti. Ale nic není tak vážné, aby se zbořil svět, když se to někdo dozví. Vše se dá rozumně vysvětlit a pochopit. Nebo k tomu aspoň přihlédnout. Ale myslím, že jsem člověk, jehož jediným tajemstvím před kamarády je rozdíl veřejného projevování a prožívání situace (viz vyjadřování prožívání situací) - ne vždy řeknu co si myslím a to s určitým záměrem. A rodiče? Před těmi mám za poslední rok tajemství neuvěřitelně moc. Ale který dospívající člověk nemá. Je to spíše hra na kočku a myš. A kupodivu mne baví, když mne někdo z rodičů chytne do pastičky. Lidé kteří přijdou na cizí tajemství pak mají takový vítězoslavný pocit a radost z toho, že jsou chytřejší než ostatní. (Pokud to nebylo "smutné tajemství" - jako rakovina,nebo tak. Ale i na takové slunce svítí.)
Spokojenost se svou osobou: Ani náhodou. Jsem mrcha. Věčně nespokojená mrcha :-D
Poslouchat, nebo mluvit: Ideál je půl na půl. Spíše dle nálady. Poslouchat neoťukané osoby, projevovat se s přáteli.
Rozhodnutí, o kterém vím, že někoho vyvede z míry: Je to rozhodnutí z mého postu správné? Je-li racionálně odůvodněné, pak směle do toho. Lidé jsou jen lidé, tak se s tím holt nějak srovnají. Ne vše nám hraje do karet.
Ráda vyhledávám společnost okolí: Jak kdy.
Rozhoduji se sama za sebe: Jednoznačně. Nezávisle, cokoli co udělám jde na mé triko.
Umím "vypnout": Výjimečně. Neustále musím nad něčím či někým hloubat.
Jsem okázalá: Myslím, že ani ne. Nežiju aby mi ostatní záviděli.
Jsem uzavřená: Pro lidi mimo okruh nejbližších ano.
Jsem sentimentální: A jak! Mé vzpomínkové krabice jsou nacpané k prasknutí, památky na milé chvíle mám téměř všude. Ale občas mě chytnou stavy "hodit minulost za hlavu", ale stejně toho pak lituju, když něco vyhodím. Ale takový obal od prvního kondomu, nebo první červenou růži od přítele, první dárek od kluka ze čtvrté třídy, to jsou věci které nikdy nevyhodím. Chci mít na co vzpomínat :-)
Přizpůsobuji se druhým: Do jisté míry a podle toho jak moc mi na nich záleží. Jsem hodně sebestředná, takže komu se přizpůsobím, toho mám fakt hodně ráda.
Jsem sebevědomá: Uvnitř tak nějak normálně, na veřejnosti ale podle společnosti.
Jsem netrpělivá: Strašně.
Jsme plný života. Budu se opakovat, ale jak kdy a jak s kým :-D
Jsem srdečná: Všem Vám všechno přeju, ámen. (ironie). Nevím.. Ale rozhodně nikomu nepřeji nic zlého :-)
Jsem rebelant: Pravidla jsou tu od toho aby se porušovaly.. Ne... K životu nějaký ten adrenalin občas potřebuju, ale snažím se moc nezacházet do extrémů, což se mi většinou moc nedaří, ale co už. Sklony k rebélii po otci, po matce řád. A v životě podle toho, co uznám za vhodné.
Jsem jeden z davu: Né né a né. Tuctovost je špatná a zakaluje mysl, hlásá ministerstvo zdravotnictví. A tak já si nadím na hlavu slunečnicovou magnetku a vy si tam noste klidně kameny.
Jsem ochotná přijmout radu druhých: Snažím se ze všech sil. Ale musí být setsakra dobrá, ta rada :-D
Jsem vášnivá: ANO.
Jsem stydlivá: Před neznámými lidmi, nebo lidmi o kterých vím, že nechci aby mě dobře znali.
Nechám se snadno ovlivnit: Navenek ano. Ale hluboko uvnitř se rozpoutá lítý boj mezi starým a novým.
Jsem realistická: Ano.
Jsem škrobená: Myšleno jako umělý? Ano, jsem umělá. Chovám se uměle.
Jsem bezcitná: Uvnitř odměřená, až bezcitná. Ze strachu k tomu, že když k něčemu/někomu prohloubím vztah, tak se něco pokazí, zalekne se, nebo tak.
Jsem přehnaně skromná: Ne, ráda se chlubím.
Jsem impulzivní: Když mám náladu taková být, tak jo.
Jsem dobrák: Ale jo, jsem :-)
Vždycky se zařídím po svém: Moje primární touha to je, ale uznám-li, že je lepší se přizpůsobit, pokusím se o to.
Jsem strašná: Nejhorší na světě, fakt.
Jsem pohodář: pokud nepanikařím, pak ano. (A je mi jedno, že se to vylučuje :-D)
Jsem odměřená: Ano. Dává to realističtější pohled.
Jsem snílek: Občas jsem, ale nerada, pak si akorát vyčítám, že se to stejně nikdy nestane.
Jsem rozumná: Troufám si říci, že ano.
Stojím na vlastních nohou: Spíš rukou. :-P Ale ano, stojím. Nemám problémy se samostatností.
Jsem věcný: Ano.
Jsem ostýchavý: V podstatě ve všem novém, či v čem jsem nejistá, ale to jsou naprosto pochopitelné věci a jevy. A taky v projevování citů.
Pro všechny mám dveře dokořán: Pro všechny ne. Jen pro pár vyvolených (temný výraz).
Jen tak něco mě nevyvede z rovnováhy: Přesně tak. Snažím se chovat stabilně, protože labilně se akorát cítím.
Jsem přecitlivělý: Ano.
Jsem flegmatický: Pokud vím, že se jedná o něco nepodstatného, nebo nezajímavého...
Jsem objektivní: Ano.
Jsem nervózní: I z jakýchkoliv maličkostí.
Jsem samotář: Dobrá otázka. Ale myslím, že nejsem. Potřebuju lidi. Dávají mi nové rozměry a zajímavé poznatky. A můžu poznávat nové charaktery, pokud mne ti lidé zaujmou, a zkoumat psychiku ostatních.
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lSvítí sluníčko. Probudilo mě. Budíček o půl osmé, protože ty paprsky pronikají přes mé východní okno a šplhají se po limetkových stěnách mého pokoje. Hajzl, zabme slunko.
Inu. Tak jsem si řekla, že zase napíši, nějakou tu zprávu o tom, co se mi zase přihodilo...Nic. Celý víkend se neuvěřitelně nudím a dotáhla jsem to dokonce tak daleko, že si dělám zápisy o knihách ze seznamu k maturitě, které jsem přečetla. Ale venku svítí sluníčko. A já dnes půjdu fotit s jedním ze svých přátel. :-) Doufám, že v lesíku bude ještě bahno po včerejším dešti. To bude doopravdy úžasné.
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19l"Promluvme si o dnešku. Jaký byl Váš den?Co jste dělala?"
"Dneska? Vlastně nic. Se školou jsme jeli do arboreta, tam jsem ukradla opuncii, dva netřesky, semenáček doubku a akát. Potom jsme pokračovali přes oranžerii, tam jsem válela sudy z kopce po trávě a úporně mě z toho ještě teď svědí prdel. S čímž mi pomohl jeden kamarád, který mi ji masíroval. Je to nevěra? Myslím, že ne. Pak jsem s holkama čekala na autobus a přežraly sme se."
"Aha... to je pěkné ... A to je vše?"
"No, pak jsem dorazila domů a napsal mi kámoš ať se za ním stavím do přístřešku. Taková pseudozbořenina, kterou jsme dali dohromady. Ale je tam postel a pár autosedaček a stůl a polštáře. Na orgie až moc. Chtěla jsem s učit, zítra píšu ze zeměpisu a angličtiny a mám referát do němčiny. Vysrala sem se na to. Šla sem. A zůstala tam dvě hodiny. A to už jsem nevěrná podle některých určitě byla. Ikdyž ne, věnoval se jenom mým prsům a bříšku a já jemu na kůži vlastně taky jenom hrudníku. A on vzdychal.. A v místnosti byl ještě druhý, nezúčastněný. Jojo. To byl zase den."
Co říct. Prostě se mi po tom mém stýská. A celý víkend stýskat bude... MILUJU možnost prozrazení, je to fakt nádherné riziko. Kvůli němu asi ta kleptomanie a lehká povolnost - i přes cedulku "MAJESTY OF JOE" připnutou na mém srdci..Ale je na srdci. Jinde ne. Aspoň, že on to chápe.. a to proto, že ví, že povolím jenom jemu. Jiným ne. (ale vím to v některých situacích i já?)
Ten čas TAK LETÍ!
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lMoc záludností v tom nehledejte. Mám takovou stručnou, jasnou a zvrhlou náladičku. Ano ano, zase jsem četla Bukowského. Ženy jsou řízeny žlázami s vnitřní sekrecí, muži srdcem. Proto trpí pouze muži. Je to pravda, když si to přeberte. Ikdyž to působí, že chlapi jsou ti hajzli, tak ženy jsou na tom hůř. (Nebo líp?chacha!)
Proč se dva lidi vezmou. Proč si vezme muž ženu? Nevezme si ji rozhodně jen aby s ní mohl spát. Na to může mít sta dalších. Tak proč! Prachy? CO ho donutí?
A žena! Vdává se žena z lásky? To je to silnější pohlaví fakt tak naivní? Ale no ták...
Bože. Proč já tu řeším vdavky! Doba, to je to, oč tu běží. :-P Je odměnou za narození život? nebo trestem? A proč je ta moje nová Rexona tak nechutně zelená. Chápete to? Zelená s růžovým. To je...prostě fuj. Ale pěkně voní...takže ji mám ráda...jo. A chce se mi čůrat. Fakt moc. A měla bych jít spat. Kašlu na to. Proč se lidi berou. Proč někdo chlastá? Útěk od reality. Pocity borkoidnosti nad vším okolo. Máš strach? Nikdy nemám strach, nevím co to je. Bože! Jsem jak kdybych si dala éčko! To bude tím hroznem. Jo, snědla jsem moc hroznového vína. Má hodně cukru. Hrozno se na večer nejí. Budu tlustá. Však už jsem. Achjo.. Zakomplexované ženské. A stejně jim jde jenom o místo na noc. Aspoň že já to místo na noc mám. FM! Korela spí. A Brusinka píše kraviny. Nevím proč mě baví zveřejňovat něco, co postrádá smysl. Asi nic jinýho neumím. (smích). Ale jó. Jsem přece ta chytrá gymplačka, že ano. Umím rovnice s odmocninou a parametrem. Jsou tam pak takový nožičky. Venku je tma.
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lVenku je krÁsně. Ticho. Před bouří :-)
A já klasicky nestíhám. Zítra písemka z matiky a chemie, připravení přednesu referátu, ve středu písemka z angličtiny, ve čtvrtek aspoň dokonalá pauza a to návštěva arboreta :-), na pátek překlad z německého časopisu, referát do dějepisu a test ze zeměpisu a angličtiny. Achjo. Miluju pondělky.
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lIronické. Ano, takové to je... Dnes mi jeden můj přítel popisoval, že vždy, když si má užít něco doopravdy krásného, co se mu právě děje, to nedokáže - a to právě protože potřebuje sdílet tu radost s někým... Což je vlastně strašně milé :-)
Ale co ti rezervovanější, kteří si neužijí krásno, protože se bojí, že to bude strašně rychle pryč..
Co ten strach z prvního stupně zš, že vždy když jsem nechtěla aby bylo pěkně a my nemusely ven na tělocvik, říkala jsem "jojo, já se na ten dnešní tělocvik venku tak těším!!" abych "přelstila to /něco/ co o tom rozhoduje. Aby si /to něco/ myslelo, že chci ven a tak PRÁVĚ PROTO začalo pršet. A proč to vždycky vyšlo?
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lParádní neděle. :-) //KURDE!teda sobota! tSS, svátky!//
Aneb to se tak člověk v devět ráno vzbudí, řekne si "fuj, to bude zase den". Zapřemýšlí nad dalším neuvěřitelně ujetým snem, vezme do ruky knížku od Bukowského a čte. Pak tu máme dvanáctou hodinu, a to už je vážně divné, že sestra ještě neuvařila oběd. Následuje tedy útok na kuchyň a oběd KUPODIVU stále není. Pokračování v Bukowském. :-) Oběd. Kuře s ne zrovna dobře rozmíchanou bramborovou kaší na dvou citronech a čtyřech cibulích, místo citrónu a osmi cibulí - detail, sestra ráda citróny, ale škleb z toho oběda mám na obličeji ještě teď. Pak taková jakože ležérní domluva na dnešní odpoledne. Velká nechuť z představy cesty nějakých pouhých 7 km na kole za přítelem, ale zvládla jsem to. :-D A stálo to za to :-) Zase jsem se akorát ještě více usvědčila v tom, že jsme spolu už tak dlouho, že si umíme číst myšlenky a uhodneme, co ten druhý udělá, popřípadě i řekne.. Dobře, teď zním jako strašně naivní malá dívenka, ale ono to tak prostě je ...a je to moc milé. :-)
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lDobré skoropoledne přeji..
Zdál se mi vážně, ale vážně ujetý sen. Vlastně jich bylo víc, ale tak nějak ->vkupě<-.
Náš gympl se proměnil ve velice luxusní hotel. Šli jsme do kina. V kině jsem to (z nepochopitelných důvodů a i přesto, že už mám svého "dočasného prince") dala dohromady s Princem (ne, že by to byla zase náhražka nového "vyvoleného", ale je to prostě přezdívka onoho hocha) a samozřejmě to bylo strašně fajn. Pošeptávala jsem to potom své kamarádce, slyšela to polovina třídy a byla jsem za děvku. Fájn. Vejdeme do školy - hotelu, sejdeme do suterénu a v místě kde býval školní bufet je pseudosolárium (nazí lidé sedící u stolů, které tam jsou i v realitě, na něž svítí ČERVENÉ světlo). Zajdu si tedy do skříňky a pak do sprch (všechny wc na naší škole se změnily na sprchy, tudíž v každém ze tří podlaží byly sprchy) a když se vrátím zabalená V RUČNÍKU do šatny, kde na mě čeká Princ, zjistím, že jsem si ve sprchách zapomněla batoh. Jdu pro něj, ale nejsem si jista v kterém patře jsem se sprchovala. V prvním to neprohlédnu, běžím do druhého. Tam potkám svou bývalou učitelku Chemie, která mi řekne ať jí nahřeju ve sprchách vodu. V každé ze tří sprch tedy zmáčknu červené tlačítko a voda se nahřívá. Oznámím jí, že jsem to udělala a běžím na místo, kde by měly být třetí sprchy. Dojdu tam a zjistím, že je to doopravdy skvostně vybavený dvoulůžkový pokoj a že je v něm ubytovaná moje babička a dědeček, což mi řekne babička, kterou tam potkám a řeknu jí, že by měla nařízkovat(=namnožit) ty kytky, které tam jsou, že jsou nádherné. Nenajdu tedy batoh a běžím do prvního patra.. A pak je tu to otravné probuzení, devět hodin ráno a nechápavý výraz ve tváři.
... Tento týden mám vážně zajímavé sny :-D Začalo to už pondělím, kdy se mi zdálo o tom, jak jsme jeli na chatu s oddílem (turistickým, se kterým tak nějak jezdím na chaty,tábory a tak :-)) a když se chci přezout do papučí, zjistím, že jsem si je zapomněla (klasika). A přijde můj přítel s dárkem v ruce, a když ho rozbalím, tak vím, že to jsou nějaké INDICKÉ PAPUČKY, které jsou z manšestrové zeleně a podrážku mají ze světlého dřeva...
V úterý se mi o příteli zdálo zase. (Ono to vážně nebývá zvykem, tenhle týden je fakt ujetý). S jeho rodinou si koupili dům a měli koně. Když jsem od nich odcházela, viděla jsem, že jim jeden kůň utekl. Nějak se mi podařilo na něj nasednout a docválat k nim domů. Přivázala jsem ho k nějakému oku u vchodových dveří a šla domů.
Doopravdy by mne zajímalo, co by mi na tohle řekl Sigmund. (Freud)
† 24. 09. 2011 | kód autora:
19lNejsem si tak úplně jista, zda zařazení Henryho do rubriky "neosobní modrá" je úplně to pravé ořechové. Je to totiž srdcovka a to na první pohled .-)
Americký spisovatel bez oztych u píšící o životě spodiny - ochlastů, spisovatelů bez nápadu a příběhů zašlých páchnoucích barů - to je muž, který si mne nejdříve sentimentálně získal stejným datem narození, ikdyž on to zvládl o nějakých 70 a něco let dříve. :-D Čte ho především většina lidí, které zaujmou jeho bezprostřední popisy obscénních věcí - sexu se sto kilovou dámou, popis kocoviny, smyšlené novely o žárlivosti, nevěře a hraní si na lásku, pro tuto kategorii "zvědavců" je to hulvát píšící o sexu a chlastu. Kdo čte mezi řádky objeví jeho snahu utéct pryč od toho prachsprostého ohraného světa ...
Takže jo. Doporučuju. Ale jenom jestli si myslíte, že máte silnej žaludek.
Alkohol je asi jedna z největších věcí, které se kdy na zemi zrodily - kromě mě. Alkohol mi dovoluje být tím hrdinou, který si vykračuje prostorem a časem a provádí všechno, po čem touží. Takže ho mám rád... jo.
(Tvrdí hoši píšou básně)
Život je někdy dobrej, ale občas pro to musíte něco udělat.
(Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení)
Chci říct, že mám přerušovanej spánek. Ale jestli nadávám jen na tohle, pak jsem na tom skvěle.
(Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení)
Existence je nejen absurdní, ale je to prachsprostá dřina. Uvědomte si, jak často si v životě oblékáte spodky.
(Škvár)
Když vám toho z duše moc nezbývá a víte to, pořád ještě nějakou duši máte.
(Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství)
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
