HM aneb kostkovaná rudá sukně.

09. 05. 2009 | † 24. 09. 2011 | kód autora: 19l

Dobré skoropoledne přeji..

Zdál se mi vážně, ale vážně ujetý sen. Vlastně jich bylo víc, ale tak nějak ->vkupě<-.

Náš gympl se proměnil ve velice luxusní hotel. Šli jsme do kina. V kině jsem to (z nepochopitelných důvodů a i přesto, že už mám svého "dočasného prince") dala dohromady s Princem (ne, že by to byla zase náhražka nového "vyvoleného", ale je to prostě přezdívka onoho hocha) a samozřejmě to bylo strašně fajn. Pošeptávala jsem to potom své kamarádce, slyšela to polovina třídy  a byla jsem za děvku. Fájn. Vejdeme do školy - hotelu, sejdeme do suterénu a v místě kde býval školní bufet je pseudosolárium (nazí lidé sedící u stolů, které tam jsou i v realitě, na něž svítí ČERVENÉ světlo). Zajdu si tedy do skříňky a pak do sprch (všechny wc na naší škole se změnily na sprchy, tudíž v každém ze tří podlaží byly sprchy) a když se vrátím zabalená V RUČNÍKU do šatny, kde na mě čeká Princ, zjistím, že jsem si ve sprchách zapomněla batoh. Jdu pro něj, ale nejsem si jista v kterém patře jsem se sprchovala. V prvním to neprohlédnu, běžím do druhého. Tam potkám svou bývalou učitelku Chemie, která mi řekne ať jí nahřeju ve sprchách vodu. V každé ze tří sprch tedy zmáčknu červené tlačítko a voda se nahřívá. Oznámím jí, že jsem to udělala a běžím na místo, kde by měly být třetí sprchy. Dojdu tam a zjistím, že je to doopravdy skvostně vybavený dvoulůžkový pokoj a že je v něm ubytovaná moje babička a dědeček, což mi řekne babička, kterou tam potkám a řeknu jí, že by měla nařízkovat(=namnožit) ty kytky, které tam jsou, že jsou nádhern

. Nenajdu tedy batoh a běžím do prvního patra.. A pak je tu to otravné probuzení, devět  hodin ráno a nechápavý výraz ve tváři.

... Tento týden mám vážně zajímavé sny :-D Začalo to už pondělím, kdy se mi zdálo o tom, jak jsme jeli na chatu s oddílem (turistickým, se kterým tak nějak jezdím na chaty,tábory a tak :-)) a když se chci přezout do papučí, zjistím, že jsem si je zapomněla (klasika). A přijde můj přítel s dárkem v ruce, a když ho rozbalím, tak vím, že to jsou nějaké INDICKÉ PAPUČKY, které jsou z manšestrové zeleně a podrážku mají ze světlého dřeva...

V úterý se mi o příteli zdálo zase. (Ono to vážně nebývá zvykem, tenhle týden je fakt ujetý). S jeho rodinou si koupili dům a měli koně. Když jsem od nich odcházela, viděla jsem, že jim jeden kůň utekl. Nějak se mi podařilo na něj nasednout a docválat k nim domů. Přivázala jsem ho k nějakému oku u vchodových dveří a šla domů.

 

Doopravdy by mne zajímalo, co by mi na tohle řekl Sigmund. (Freud)

Zobrazit další články tohoto autora

Související články