Určitě jste měli někdy ve škole za úkol popsat svou osobu.

A jestli ne, určitě jste se pokoušeli někam zaškatulkovat.

Cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik? Extrovert, či introvert? Sebestředný či hledící na ostatní? Přející, či závistivý? Živý, nebo mrtvý?

(aspoň že v tomhle mám většinou jasno.)

A aby jste měli jasno vy - je to STRAŠNĚ (!!!) DLOUHÉ a určitě se vám to nebude chtít číst, tím jsem si jistá. Takže jo, jsem blázen.

Poslouchám si tu Thomase Newmana. Je moc fájn. Hlavně jeho burákové máslo. Cítím se nádherně nadneseně. Ale k tématu -  do němčiny musím popsat, jaká já to vlastně jsem - takže jsem se zkoumala - výsledky v češtině :-D

Práce: potřebuju vlastní tempo, samostatně. Okolí je nespolehlivé, spoléhám sama na sebe. Nemám obtíže vzít si velká sousta, naopak, ještě více mne to pak motivuje. Ráda dělám věci důkladně, na nic nezapomenout, všechno mít, být připravená aby se nic nemohlo pokazit... A ono se to stejně dycky pokazí :-P

Noví lidé: Dělá mi problémy se s někým novým seznámit. Musím si  ho oťukat, prověřit, ale na druhou stranu ho pak poznám do hloubky, pokud se rozhodnu bavit se s ním více.

Starosti: Hodně. A díky naprostým maličkostem. Na problémy jen tak nezapomenu. Buďto je vyřeším hned, nebo se k tomu budu tak dlouho nutit, až s nimi něco udělám. Nikdy nic jen tak nepřejdu bez porozumění, rozuzlení či vyřešení.

Přemýšlení: Až moc hloubavá duš

 Vyjádření vlastního názoru: Když vidím, že si všichni myslí něco jiného než já, nevyjádřím se. Musím mít svůj názor podložen racionálně a mít jistotu, že když ho zveřejním, nenajde se nikdo, kdo mě mohl shodit.

Vedoucí schopnosti: Mohu vést, ale musím v tom být podporována

Dav: Ráda si najdu něco originálního, abych "nešla s davem" a měla něco o čem vím, že to dělám protože já chci a mne to zajímá. A né, protože to dělají ostatní.

Přiznání vlastní chyby: Ano ano, s tím problémy mám. :-D Ale uvnitř to uznám, jen ta hrdost říct to...

City: Moje jsou hluboké a pravé. Uvnitř. Napovrch všechno až přes míru zlehčuji, zranitelnost na veřejnosti najevo nedám. Zase ta hrdost :-P A snažím se nezraňovat ostatní. Myslím, že se umím dost dobře vcítit do kůže jiných. Občas ale taky uklouznu k nepozornosti a někdo si to špatně vyloží. Anebo někomu něco řeknu schválně..Ale kdo ne.

Postoj k životu, osudu: Osud je ta nejovlivnitelnější věc na světě. Stačí vůle k činu a je všechno jinak. Občas hledám záchytné body, oblíbená čísla v písmenkách, na domech, na pořadových číslech u přijímaček, a mám jich asi tolik, že skoro pokaždé vyjdou.

Móda: Zrovna na tu kašlu. A jsem na to hrdá. Aspoň něco, v čem se dokáži prosadit. Vezmu si, co se mi líbí. Je to přece na mně a tak je to většinou zelené, hnědé, oranžové, červené nebo batikované. Teplé přírodní barvy, palestinu kolem krku a pohodlné skejty nebo sandály. Do růžové mne nikdo cpát nebude.

Postoj k velkým akcím: Jednoznačně je nemusím. Nemusím být středem pozornosti lidí, které neznám. Naprosto to nesnáším. Lidé se dívají na mne a já nevím, co si o nich mohu myslet, když o nich nic nevím. Z takovýchto situací mám strach. Takže malé akcičky v kruhu nejbližších, třeba taky jenom ve dvou :-)

Svět je temný: Vůbec ne. Svět prostě JE. A je to duha. Jde o to, na které příčce duhy jsme, tudíž v podvědomí být chceme. Nikdo není smutný, nechce-li. Na pohřbech se nemusí jenom brečet.

Věřím si: Nevím, jak odpovědět. MUSÍM si věřit. Pokud je nějaká situace, ve které si nevěřím, jsem z ní potom strašně zklamaná, protože ze sebe nedokáži vydat vše. Takže nedělám téměř nic bez toho, aniž bych věděla zda v tom mám jasno.

Nové věci: Bojím se jich. Znamená to změnu. Změny jsou neutrální. Jde o postoj k nim. Ale já se změn bojím, protože je tu přece možnost, že budou z 50% k horšímu. A to já přece nechci. Změny musí být dobře promyšlené. Změny musí být plány. Jinak je to překvapení.

Roztěkanost: Jak kdy, jak s kým ... Relativní.

Rovnováha, klid: Z mého klidu mě jen tak někdo nevyvede. Nesnáším hádky, stejně jsou vždy kvůli maličkostem. Velké věci hádky nevyřeší, vlastně ani ty malé ne. Ale chápu, lidé si zařvou, pak se zklidní, je jim fajn. Tak si řvěte, ale nedivte se, že se vám směju..

Názor druhých: mne až přehnaně moc zajímá.

Kamarádi: Za nimi si stojím. Opravdových mám velmi málo, aspoň z mé strany to není ani polovina lidí, kteří se za mé přátele považují. Kamarádi jsou moc cenná věc. Přítelů vystřídám mnoho, ale kamarády se snažím vybrat si napořád.

Diskuse: Mohu-li brát diskusi jako výměnu názorů dvou lidí, dokážu diskutovat. Dokážu přednést velké množství pohledů na věc, jedno jakých osob, situací, na to mám dosti velkou fantazii. Nevyjádřím ale, za kterou z těchto možností si stojím pevně já. Dokážu nahlédnout ke všemu a pochopit kohokoliv. Ať feťáka, nebo Bushe. Každý by měl být pochopen.

Nemám problémy s vyjadřováním prožívání situací: Mám. Jak již bylo řečeno, nemám moc rozvinutou mimiku. Respektive mám neupřímnou mimiku. Mohu se tvářit jakkoli mile a říkat si "ty jsi ale debil". To je jedna z těch hodně špatných vlastností. Ale zase když chci, mohu kohokoli zmanipulovat a uvést do mnohem lepší nálady milými řečmi a nulovou námahou. Stačí vědět kdy co říci a není třeba nad ničím přemýšlet. Ne dobře, tohle je hodně špatná vlastnost.

Svěřuji se okolí se vším: Okolí ne. Nejbližším přátelům se ale svěřuji až moc. Určitě je svými častými výlevy otravuju, tím jsem si jistá. :-)

Přesvědčování lidí aby se na věc podívali z mé strany: Spíše přesvědčuji lidi, aby se na věc podívali z jakékoli jiné strany, než té jejich. Ne ale zrovna té mojí...

Nepozornost: Ano. Mám sklony začít a nedokončit. Ale pak jsou tu výčitky svědomí a stejně to musím dodělat..

Usmiřování po hádce: Klidně hned, respektive jsem usmířená ještě dřív než hádka započne. Cílem hádky je kompromis, nebo aspoň vnucení názoru někomu a přesvědčení ho o tom, že to kompromis je :-P A vůbec, proč se hádat.

Tajemství: záleží na vážnosti. Ale nic není tak vážné, aby se zbořil svět, když se to někdo dozví. Vše se dá rozumně vysvětlit a pochopit. Nebo k tomu aspoň přihlédnout. Ale myslím, že jsem člověk, jehož jediným tajemstvím před kamarády je rozdíl veřejného projevování a prožívání situace (viz vyjadřování prožívání situací) - ne vždy řeknu co si myslím a to s určitým záměrem. A rodiče? Před těmi mám za poslední rok tajemství neuvěřitelně moc. Ale který dospívající člověk nemá. Je to spíše hra na kočku a myš. A kupodivu mne baví, když mne někdo z rodičů chytne do pastičky. Lidé kteří přijdou na cizí tajemství pak mají takový vítězoslavný pocit a radost z toho, že jsou chytřejší než ostatní. (Pokud to nebylo "smutné tajemství" - jako rakovina,nebo tak. Ale i na takové slunce svítí.)

Spokojenost se svou osobou: Ani náhodou. Jsem mrcha. Věčně nespokojená mrcha :-D

Poslouchat, nebo mluvit: Ideál je půl na půl. Spíše dle nálady. Poslouchat neoťukané osoby, projevovat se  s přáteli.

Rozhodnutí, o kterém vím, že někoho vyvede z míry: Je to rozhodnutí z mého postu správné? Je-li racionálně odůvodněné, pak směle do toho. Lidé jsou jen lidé, tak se s tím holt nějak srovnají. Ne vše nám hraje do karet.

Ráda vyhledávám společnost okolí: Jak kdy.

Rozhoduji se sama za sebe: Jednoznačně. Nezávisle, cokoli co udělám jde na mé triko.

Umím "vypnout": Výjimečně. Neustále musím nad něčím či někým hloubat.

Jsem okázalá: Myslím, že ani ne. Nežiju aby mi ostatní záviděli.

Jsem uzavřená: Pro lidi mimo okruh nejbližších ano.

Jsem sentimentální: A jak! Mé vzpomínkové krabice jsou nacpané k prasknutí, památky na milé chvíle mám téměř všude. Ale občas mě chytnou stavy "hodit minulost za hlavu", ale stejně toho pak lituju, když něco vyhodím. Ale takový obal od prvního kondomu, nebo první červenou růži od přítele, první dárek od kluka ze čtvrté třídy, to jsou věci které nikdy nevyhodím. Chci mít na co vzpomínat  :-)

Přizpůsobuji se druhým: Do jisté míry a podle toho jak moc mi na nich záleží. Jsem hodně sebestředná, takže komu se přizpůsobím, toho mám fakt hodně ráda.

Jsem sebevědomá: Uvnitř tak nějak normálně, na veřejnosti ale podle společnosti.

Jsem netrpělivá: Strašně.

Jsme plný života. Budu se opakovat, ale jak kdy a jak s kým :-D

Jsem srdečná: Všem Vám všechno přeju, ámen. (ironie). Nevím.. Ale rozhodně nikomu nepřeji nic zlého :-)

Jsem rebelant: Pravidla jsou tu od toho aby se porušovaly.. Ne... K životu nějaký ten adrenalin občas potřebuju, ale snažím se moc nezacházet do extrémů, což se mi většinou moc nedaří, ale co už.  Sklony k rebélii po otci, po matce řád. A v životě podle toho, co uznám za vhodné.

Jsem jeden z davu: Né né a né. Tuctovost je špatná a zakaluje mysl, hlásá ministerstvo zdravotnictví. A tak já si nadím na hlavu slunečnicovou magnetku a vy si tam noste klidně kameny.

Jsem ochotná přijmout radu druhých: Snažím se ze všech sil. Ale musí být setsakra dobrá, ta rada :-D

Jsem vášnivá: ANO.

Jsem stydlivá: Před neznámými lidmi, nebo lidmi o kterých vím, že nechci aby mě dobře znali.

Nechám se snadno ovlivnit: Navenek ano. Ale hluboko uvnitř se rozpoutá lítý boj mezi starým a novým.

Jsem realistická: Ano.

Jsem škrobená: Myšleno jako umělý? Ano, jsem umělá. Chovám se uměle.

Jsem bezcitná: Uvnitř odměřená, až bezcitná. Ze strachu k tomu, že když k něčemu/někomu prohloubím vztah, tak se něco pokazí, zalekne se, nebo tak.

Jsem přehnaně skromná: Ne, ráda se chlubím.

Jsem impulzivní: Když mám náladu taková být, tak jo.

Jsem dobrák: Ale jo, jsem :-)

Vždycky se zařídím po svém: Moje primární touha to je, ale uznám-li, že je lepší se přizpůsobit, pokusím se o to.

Jsem strašná: Nejhorší na světě, fakt.

Jsem pohodář: pokud nepanikařím, pak ano. (A je mi jedno, že se to vylučuje :-D)

Jsem odměřená: Ano. Dává to realističtější pohled.

Jsem snílek: Občas jsem, ale nerada, pak si akorát vyčítám, že se to stejně nikdy nestane.

Jsem rozumná: Troufám si říci, že ano.

Stojím na vlastních nohou: Spíš rukou. :-P Ale ano, stojím. Nemám problémy se samostatností.

Jsem věcný: Ano.

Jsem ostýchavý: V podstatě ve všem novém, či v čem jsem nejistá, ale to jsou naprosto pochopitelné věci a jevy. A taky v projevování citů.

Pro všechny mám dveře dokořán: Pro všechny ne. Jen pro pár vyvolených (temný výraz).

Jen tak něco mě nevyvede z rovnováhy: Přesně tak. Snažím se chovat stabilně, protože labilně se akorát cítím.

Jsem přecitlivělý: Ano.

Jsem flegmatický: Pokud vím, že se jedná o něco nepodstatného, nebo nezajímavého...

Jsem objektivní: Ano.

Jsem nervózní: I z jakýchkoliv maličkostí.

Jsem samotář: Dobrá otázka. Ale myslím, že nejsem. Potřebuju lidi. Dávají mi nové rozměry a zajímavé poznatky. A můžu poznávat nové charaktery, pokud mne ti lidé zaujmou, a zkoumat psychiku ostatních.